Výstava

Secesní styl, jehož byl Alfons Mucha předním představitelem, vyžadoval, aby pro jeho účely zdobení předmětů bylo vytvořeno dekorativní schéma, umožňující opakování stylového vzoru. Pro grafický obraz, ze kterého Mucha vždy vycházel, se přitom ukázalo být vhodné řazení do cyklů, podle tradičních námětů čerpajících obvykle ze světa přírody. Proto se již první Muchovo panó z roku 1896 jmenovalo Čtyři roční doby. Na ni navázala velmi úspěšná řada dalších panó, respektujících čtyřnásobnou nebo dvojnásobnou variaci tématu. K nim patří i Čtyři denní doby (1899), nebo Drahokamy (1900) pocházející z doby plného rozvinutí Muchova stylu. Stylizované spojení rostlinné přírody a krásné ženy v nich vyjádřilo radostnou vizi života, vděčně přijímanou dobovým divákem. Za umělecky nejzávažnější z těchto Muchových projevů lze považovat cyklus Čtyři umění (1898), existující v několika technikách, kde vynikla zejména poetická kvalita Muchových návrhů. Nejpozdnějším dílem z Muchových panó je zde série Měsíc a hvězdy (1902). V tomto případě jsou postavy oproti ostatním cyklům spíše dramatické než smyslné.

Nejznámější a světově proslulou částí Muchova díla jsou jeho plakáty, které vytvořil v Paříži v devadesátých letech minulého století. Jimi prosadil svou vlastní verzi nového dekorativního stylu. Hlavní skupinu zde tvoří plakáty pro slavnou pařížskou herečku Sarah Bernhardt. První z nich, vzniklý na samotném přelomu let 1894 a 1895, zobrazil Bernhardtovou v roli Gismondy. Jeho umělecká revoluce spočívala v tom, že do doposud velmi barevně křiklavého pařížského “salonu ulice” vnesl novou noblesu a zhodnotil tak nový význam plakátu pro moderní umění. Sérii plakátů pro Bernhardtovou přitom dovedl obohatit i o dramatické tóny (Médea (1898)) a zobrazoval ji také v mužských rolích např. ve hrách Lorenzaccio (1896) a Hamlet (1899). K vidění jsou také dvě varianty Dámy s Kaméliemi, ve své době mimořádně populární hry o sebeobětování pro lásku. Posledním Pařížským plakátem byl portrét Krista pro hru Vášeň (1904). Ve všech dílech Mucha uplatnil plnou měrou svou neobyčejnou invenci a smysl pro účinnou vizuální formu.

Komerční práce Alfonse Muchy byly ústředním bodem jeho slávy, zejména jeho plakáty k produktům a značkám během Belle Époque. Také v naší výstavě je jím věnováno nejvíce prostoru. Průlom přišel v roce 1894 se zmiňovaným plakátem Gismonde pro herečku Sarah Bernhardtovou, který vedl k zakázkám od velkých společností jako **Moët & Chandon**, **Job Cigarettes** a **Lefèvre-Utile Biscuits**. Nejimpozantnějším plakátem této sekce je zakázka pro Nestlé – Uctivá pocta od Nestlé (1897) - dar královně Viktorii k oslavě jejích 60 let na britském trůně. Muchovy plakáty zobrazovaly elegantní, štíhlé ženské postavy obklopené květinovými motivy a plynulými liniemi, ztělesňující secesní styl. Jeho návrhy povýšily každodenní výrobky a učinily je synonymem krásy a luxusu. Mezi jeho komerční zakázky však řadíme mimo reklam na produkty také poutače k událostem jako Paříž 1900, Brooklynská výstava 1920 či plakát Monaco-Monte Carlo, vybízející Pařížany k návštěvě zátoky. Prostřednictvím litografie byla tato díla masově vyráběna, spojovala výtvarné umění s reklamou a formovala dobové trendy v propagaci.

Poté, co se Alfons Mucha v roce 1910 natrvalo vrátil do své vlasti, začal se soustředěně a programově vyrovnávat se svou dávnou touhou obracet se svým uměním k rodnému lidu a vyjadřovat jeho potřeby a ideály. Vznikl tak postupně nový soubor plakátů, odlišujících se i výtvarně od plakátů pařížských. Námětově se zde setkáváme hlavně s nově uchopeným folklorním tématem, zdůrazňujícím barevnou krásu moravských lidových krojů a něžný slovanský typ dívek, který zde reprezentuje Pěvecké sdružení učitelů moravských (1911). Zakázku pro Vzájemnou pojišťovací banku v Praze Slavia (1907) získal ještě při svém pobytu v USA. K vidění je také plakát na jeho nejmonumentálnější dílo – Slovanská epopej (1928) který je jako vystřižený z kusu Přísaha Omladiny pod slovanskou lípou. Sekci zakončujeme lyrickou vzpomínkou na pařížské motivy Princezna Hyacinta (1911). Ornament je už podřízen melodii linií.

V této části výstavy máte možnost si prohlédnout Muchovy drobnější práce. Alfons Mucha navrhl řadu známek, bankovek a dalších národních symbolů pro nově vzniklé Československo. Mucha, hrdý vlastenec, byl hluboce oddán kulturní a politické identitě své vlasti. Jeho návrhy československých poštovních známek v roce 1918 byly ceněným příspěvkem při formování samostatného státu po rozpadu Rakousko-Uherska. Bankovky, jejichž návrhem byl Mucha pověřen v roce 1919, se vyznačovaly Muchovým typickým stylem ornamentálních, plynulých linií a motivy znázorňujícími národní identitu. Mezi další zde vystavené exponáty patří jeho ilustrovaný Otčenáš, a dále také osobní dopisy a pohlednice.